Maturitní ples – moment, kdy se z roztomilých prvňáčků v lavicích stávají okouzlující maturanti připravení vyrazit do světa dospělých. Jakmile si ale obléknou oblek nebo šaty, a natáhnou boty, ve kterých neumí chodit, a vyrazí na parket, stávají se hvězdami večera. Tak schválně, víte, odkud se tahle tradice vzala?
Maturitní ples má kořeny někde v Evropě v době, kdy krinolíny a fraky byly standardní výbavou každého, kdo chtěl tančit valčík, a kde tanec znamenal ještě trochu víc než hromadu videí na TikToku. Tradice plesů, jak ji známe dnes, sahá až do 19. století, kdy se v Německu a Rakousku-Uhersku slavily důležité milníky (dospělost byla jedním z nich) – ideálně na hudbu a s patřičným šmrncem. Postupem času se tahle sláva dostala až k nám, a i když už dnes nejsme šlechtici, minimálně na ten jeden večer se tak cítíme.
A kde se vzal ten důraz na šerpy? Maturitní ples by prostě nebyl bez slavnostních textilií v barvě třpytivé noční oblohy, které nosíme přes rameno jako Miss Universe. Kdysi šerpy používali vojáci a šlechtici jako symbol cti. Dnes sice málokterý maturant ovládá šerm, ale kdo by nechtěl vypadat důstojně, i když s lehkým nádechem třpytivého kýče?
Víte, jak to probíhá. Jeden po druhém vystoupí maturanti před publikum a dostanou na ramena šerpu, kterou by ani mamka nezavázala líp. Šerpování je tak trochu jako ceremoniál předávání Oscarů – každý na vás chvíli kouká, zatleská vám a někteří rodiče dokonce sáhnou po kapesníčku. A co je na tom nejlepší? Šerpa s hrdým nápisem „Maturant“ zůstává většině z nás doma ještě léta, protože ji prostě nedokážeme vyhodit.
Když si pak doma prohlížíte fotky, máte jasno: na jednu stranu slavnostní a symbolický moment, na druhou stranu možná jedna z nejtrapnějších věcí, kterou jste si oblékli. Ale upřímně, znáte někoho z maturantů, kdo by odešel z maturitního plesu bez své šerpy?
Jak se přibližuje půlnoc, každý tak už nějak ví, že přijde něco speciálního – a tentokrát to nebude další taneční hit od Adele. Maturanti jsou totiž po týdnech příprav (a asi i menšího počtu hodnocených písemek) připraveni překvapit své učitele, rodiče i spolužáky něčím opravdu nečekaným. To, co začalo jako jednorázová zábava, se stalo absolutní nutností každého plesu: půlnoční překvapení.
A co že to vlastně půlnoční překvapení je? V podstatě cokoliv, co studentům přijde zábavné – od přestrojení za učitele a jejich „typické hlášky“ až po taneční vystoupení, která se někdy více než cokoliv jiného podobají rychlokurzu zumby. Největší odměnou je ale smích publika. A když se povedou ty největší skoky a pohyby u kterých se nikomu nic nestane, tak i obdivné pohledy učitelů, kteří sami nevěří, že si maturanti zapamatovali i něco jiného než „Jsem omluvený!“.
Co by byl ples bez hudby? Stejně jako české pohádky bez princezen. Když se ozve první tón a kapela začne hrát, je jasné, že tohle bude noc, na kterou se nezapomíná. Výběr hudby je skutečně klíčový – musí to být něco, co zvedne rodiče ze židlí a co zároveň nebude znít jako song, který naposledy slyšeli na svém maturitním plese oni sami.
A jakmile začne kapela jako například KVBAND hrát valčík, tak i taťka, co už léta valčík netančil, se zvedne a jde s mamkou lidem ukázat, jak se to kdysi dělalo. Při dalších hitech, když se sálem line zpěv a tančí se až do rána, si každý uvědomí, že maturitní ples není jen obyčejný taneční večer – je to prostě moment, kdy se maturanti cítí jako rockové hvězdy (nebo aspoň jako ty, co roztančí všechny kamarády).
Maturák je tak trochu jako první pracovní pohovor. Snažíte se vypadat dobře, ale jste nervózní a vlastně tak úplně nevíte, co máte dělat. S tou výjimkou, že na pohovoru nebývá šerpování ani půlnoční překvapení. Jakmile začne slavnostní část, rodiče i učitelé mají tendenci utírat slzy (v lepším případě), zatímco maturanti si v duchu říkají, jak to asi bude vypadat po dvou hodinách na parketu. Celý večer je prostě směsicí emocí, od nadšení a radosti až po lehkou melancholii.
Pro rodiče je to ale i trochu výlet do minulosti – vzpomínají na svůj vlastní maturitní ples, který byl neuvěřitelně nedávno. Vidí své děti na prahu dospělosti, i když by jim někdy nejradši zabalili svačinu do školy i s napomenutím, aby si při vyučování nehráli pod lavicí s telefonem.
Organizace maturitního plesu je událost sama o sobě – maturanti musí zorganizovat místo, výzdobu, hudbu a hlavně přesvědčit rodiče, že na tuhle akci potřebují jejich finance. Někdy to připomíná takový malý projekt s celou třídou jako partou dobrovolníků, kteří se střídají v nakupování dekorací a výběru barev na výzdobu.
Každá třída si zvolí své téma – od klasického plesového stylu až po vtipná, odvážná a někdy i trochu nečekaná témata (jako třeba ples ve stylu „vesmírná dobrodružství“ nebo „retro osmdesátky“). A pak, když se ten večer přiblíží, vše je připraveno – svítí světla, hraje hudba a celý ples začíná naplno.
Pokud si představíte klasický maturitní ples, tak Karlovy Vary vám nabízí ten pravý plesový zážitek. Místní školy to tu berou velmi vážně – historické sály, stylová výzdoba a živá hudba. Zde maturitní plesy mají svůj šarm a trochu příměsi elegance, díky které se každý cítí jako šlechtic na hradním bále. Hudební skupiny jako KVBAND to navíc umí pořádně rozjet a o zábavu není nouze. Tahle kapela díky svému repertoáru naláká na parket nejen maturanty, ale i rodiče. Od klasických českých hitů přes moderní pop, až po rockové pecky – zkrátka každý si najde své.
Ať už se postupem času maturitní plesy mění jakkoliv, jedno zůstává stále stejné – je to oslava života, přátelství a prvního dospěláckého kroku. Někdo si odnese šerpu, někdo vzpomínky na vtipné půlnoční vystoupení, jiný zase fotky, které jednou ukáže svým dětem. Maturitní plesy jsou prostě jednou z těch akcí, na které se léta vzpomíná. Takže až si maturák budete oblékat svůj první oblek nebo večerní šaty, vězte, že vás čeká večer plný hudby, smíchu, dojetí a především nezapomenutelných zážitků.
