Dunivá síla, která spojuje rytmus a harmonii. Od vynálezu pana Fendera až po současné muzikantské hvězdy, jenž mění pravidla. Objevte příběh nástroje, bez kterého by hudba neměla tu správnou „hloubku“.
V minulém článku jsme se věnovali vzniku elektrické kytary která v moderní hudbě ovládla melodickou složku. Jenže co rytmická páteř kapely? Který nástroj tu všechnu muziku drží pohromadě, dává jí hloubku a stabilitu? Jasně, mluvíme o baskytaře. O dunivé síle, která také jako elektrická kytara formovala náš hudební svět. Tentokrát se podíváme na příběh baskytary. Od jejích počátků až po současnost.
V polovině 20. století vládla v hudbě hlubokým tónům hlavně kontrabasová sekce. Kontrabas byl dice krásný a důstojný nástroj, jenže byl těžký a objemný. Navíc, stejně jako u akustické kytary, jeho hlasitost byla omezená. Pro kapely, které hrály ve větších sálech, nebo experimentovali s elektrifikovaným zvukem, to byl problém.
V roce 1951 představil Leo Fender muzikantské veřejnosti nástroj, který přestože vypadal jako elektrická kytara, dokázal zahrát hluboké tóny stejně jako kontrabas. Šlo o Fender Precision Bass (P-Bass). Pro muzikanty to bylo tehdy naprosté zjevení! Přestože byla o dost menší a lehčí než kontrabas, měla hlasitější, robustní i hutný zvuk a tím byli baskytaristé v kapele lépe slyšet.
To ale není vše. Svou konstrukcí hráčům umožňovala „precizně“ trefit tón, protože měla na hmatníku pražce, které byly u basy naprostou novinkou, neboť kontrabas pražce nemá a kdo na něj chtěl hrát, musel mít dobrý hudební sluch, skvělou techniku a přesnost. Ve výsledku tahle první basa přinesla do muziky revoluci a navždy změnila její tvář. (Zdroj: Fender.com)
S příchodem Fender Precision Bass se s baskytarovým zvukem začalo experimentovat. Hráči jako byl James Jamerson, člen legendárního Motown orchestru, ukázali, že baskytara nemusí být jen podkladem rytmiky. Jamersonovy melodické, rytmické a komplexní linky dávaly songům zcela novou úroveň. Jeho skvělá práce ve skladbách jako je „What’s Going On“ od Marvina Gaye dodnes ovlivňuje baskytaristy po celém světě.
Dokonce i Paul McCartney, baskytarista The Beatles ukázal, že baskytara může být také melodickým nástrojem. Jeho basové linky v „Come Together“ nebo „Something“ jsou zpěvné a zároveň pevně propojené s rytmem a harmonií. McCartney tím inspiroval po celém světě miliony hráčů.
Rovněž se zrodil zcela nový baskytarový styl. Larry Graham, baskytarista kapely Sly and the Family Stone, vyvinul techniku slapu. Jeho dynamický, perkusivní styl hry, při kterém se palcem udeří do struny a prsty ji brnkají, změnil baskytaru na rytmický i melodický nástroj zároveň. Slap baskytara se stala pilířem funku a základem pro skladby jako je třeba „Thank You (Falettinme Be Mice Elf Agin)“.
S příchodem osmdesátých let se zvuk baskytary stal ještě dravějším a experimentálnějším. Baskytaristé začali využívat efektové pedály, pro zkreslení, chorus nebo oktáver, což jim umožnilo vytvářet zvuky, které předtím nebyly možné. Průkopníkem byl Cliff Burton z kapely Metallica. Jeho skladba „(Anesthesia) Pulling Teeth“ ukázala, že baskytara může být sólovým nástrojem stejně jako kytara.
Ale měnil se i samotný design baskytary. Výrobci jí začali přidávat další struny, což umožnilo hráčům dosáhnout hlubších tónů a rozšířit své hudební možnosti. Zejména v žánrech jako heavy metal nebo progressive rock se staly oblíbenými pětistrunné a šestistrunné baskytary.
Jaco Pastorius, jeden z nejvlivnějších baskytaristů všech dob, si oblíbil bezpražcovou baskytaru, která umožňovala jemnější a melodičtější linky. Jeho skladby, například „Portrait of Tracy“, ukázaly, že baskytara může znít téměř jako lidský hlas – hladce a emotivně.
Dnes už baskytara není jen rytmický nástroj. Díky technologiím mohou basáci se zvukem manipulovat, přidávat mu různé efekty, upravovat tón a dokonce napodobovat jiné hudební nástroje. V elektronické hudbě a hip-hopu hraje baskytara klíčovou roli, protože její nízké frekvence vytvářejí nezaměnitelnou basovou linku. Přestože zůstávají baskytaristé často v pozadí, jejich přínos je nepopiratelný. Ať už jde o jednoduchou basovou linku nebo složité melodie. Baskytara je zkrátka nepostradatelná.
Moderní hráči jako Flea z Red Hot Chili Peppers a Marcus Miller posouvají hranice baskytary dál. Flea kombinuje funkový slap se syrovou energií rocku, zatímco Miller experimentuje s jazzovými prvky a zvukovými efekty. Demonstrují, že baskytara může být stejně kreativní a inovativní nástroj, jako jakýkoli jiný. Baskytara má jedinečné místo ve světě hudby. Je mostem mezi rytmem a harmonií. Je základním kamenem, na kterém stojí většina skladeb. Bez ní by mnoho písní nemělo duši, byly by bez hloubky. Baskytara přináší emoce a rytmický puls, který spojuje dohromady jako lepidlo všechny ostatní nástroje.
Příběh basy je příběhem evoluce jednoho hudebního nástroje, který měl původně jen podporovat rytmus. Stal se však nezbytnou ingrediencí moderní hudby a v definuje v ní zvuk. Ať už jste fanouškem rocku, jazzu, funku nebo elektronické hudby, věřte, že u toho bude vždy baskytara. Neustále dokazuje, že hluboké její tóny mají v hudbě i hluboký význam. Zůstává tak srdcem hudby a dokud bude ve skladbách existovat rytmus, bude existovat i basa.
„Jaký je rozdíl mezi baskytaristou a jeho basovým zesilovačem?“
„Zesilovači nemusíte neustále opakovat, aby se držel rytmu.“