Stačí pár prvních tónů a většina lidí ví, co přijde. Nejprve klidná plavba, potom prudké zrychlení a nakonec energie, která zvedá publikum ze židlí. Proud Mary proslavila Tina Turner natolik, že jí píseň dnes skoro každý automaticky připisuje. Její příběh však začal u jiné kapely, jiného zpěváka a jedné velké životní úlevy.
Proud Mary? Začněme drobným upřesněním. Autorem písně není Tina Turner, ale americký zpěvák, kytarista a skladatel John Fogerty. Napsal ji pro svou kapelu Creedence Clearwater Revival, známou pod zkratkou CCR.
Tina Turner však s písní provedla něco, co se podaří jen výjimečným interpretům: převzala cizí skladbu a vtiskla jí tak výraznou podobu, že pro mnoho posluchačů překryla originál. Když dnes někdo řekne Proud Mary, často si nevybaví Fogertyho hlas ani úsporný zvuk CCR. Spíš uvidí Tinu, třásně na šatech, divoký pohyb a kapelu, která po pomalém úvodu náhle zařadí vyšší rychlost.
John Fogerty napsal Proud Mary krátce poté, co byl čestně propuštěn z amerických armádních záloh. Ve své autobiografii popsal obrovskou úlevu, kterou tehdy cítil. Konečně se mohl naplno věnovat hudbě a nemusel čekat, zda ho vojenská služba zavede do války ve Vietnamu.
Z této úlevy vznikla píseň o člověku, který opustí špatně placenou práci ve městě a vydá se hledat svobodnější život. Fogerty měl v zápisníku různé nápady a názvy. Spojení Proud Mary se mu nakonec propojilo s představou velkého kolesového parníku plujícího po Mississippi.
Je na tom jeden půvabný detail. Fogerty vybudoval značnou část své tvorby na obrazech amerického Jihu, bažin, řek a Louisiany, ale v době vzniku písně tato místa osobně neznal. Byl kalifornský kluk a Mississippi si vysnil z hudby, příběhů a vlastní představivosti. Proud Mary tedy není reportáž z cest. Je to dokonale přesvědčivá hudební fikce.
Creedence Clearwater Revival vydali Proud Mary na albu Bayou Country v lednu 1969. Skladba se stala prvním velkým hitem kapely a v americkém žebříčku Billboard Hot 100 vystoupala na druhé místo.
Původní verze je přímočará, rytmická a překvapivě střídmá. Žádný dlouhý teatrální úvod, žádná dechová smršť ani taneční exploze. Kytara pravidelně odsekává akordy a celá kapela se pohybuje vpřed podobně neúnavně jako parník v refrénu. Právě jednoduchost skladby umožnila dalším interpretům, aby si ji upravili podle sebe.
A nebylo jich málo. Proud Mary během několika let nazpívali Solomon Burke, Checkmates Ltd., Elvis Presley a další. Žádná z těchto verzí však nezměnila vnímání písně tak výrazně jako nahrávka Ike & Tina Turner.
Ike & Tina Turner zařadili Proud Mary na album Workin’ Together, vydané na konci roku 1970. Jako singl se jejich verze prosadila v roce 1971 a v americké hitparádě vystoupala na čtvrté místo.
Nešlo přitom jen o to, že Tina píseň zazpívala hlasitěji nebo drsněji. Celá skladba dostala novou dramaturgii. Začíná pomalu, téměř zdrženlivě. Tina publikum připraví na to, že úvod bude snadný a klidný, ale závěr drsný. Pak se rytmus zlomí, kapela zrychlí a Proud Mary se změní v živelné spojení rocku, soulu, funku a rhythm and blues.
Tento kontrast je geniálně jednoduchý. Publikum přesně ví, že přijde výbuch, ale stejně se na něj těší. Pomalá část vytváří napětí, rychlá přináší uvolnění. A Tina Turner k tomu přidává něco, co nelze zapsat do not: fyzickou energii, naléhavost a pocit, že píseň nevystupuje jen z reproduktorů, ale valí se přímo z pódia.
Nahrávka přinesla dvojici Ike & Tina Turner cenu Grammy za nejlepší R&B vokální výkon skupiny. Později se stala pevnou součástí sólových koncertů Tiny Turner a jedním ze symbolů celé její kariéry. Píseň napsal Fogerty, slavnou proměnu vytvořili Ike & Tina, ale byla to především Tina, kdo ji po další desetiletí udržoval v pohybu.
Na Proud Mary je fascinující, že obě nejslavnější verze mohou existovat vedle sebe a navzájem si nepřekážejí. Creedence Clearwater Revival nabízejí cestu po řece: pravidelnou, klidnou a lehce zasněnou. Tina Turner z téže cesty udělala pódiovou bouři.
Je to pěkný příklad rozdílu mezi autorem a interpretem. Autor postaví loď, ale interpret rozhodne, jak rychle popluje, koho vezme na palubu a co se bude dít na horní palubě. Tina Turner se nesnažila Fogertyho kopírovat. Pochopila základ skladby a vystavěla na něm něco vlastního.
Dokonce i Fogerty si časem uvědomil, jak silně si veřejnost píseň spojila s Tinou. Podle často připomínané historky mu Bob Dylan v osmdesátých letech řekl, že pokud nebude své staré skladby hrát, svět si Proud Mary zapamatuje jako píseň Tiny Turner. Pro skladatele to možná nebyla úplně pohodlná představa. Pro písničku je to však nejlepší možný osud: žila dál a pokaždé v trochu jiné podobě.
Některé skladby lidé poznají. Jiné je okamžitě vtáhnou. Proud Mary zvládá obojí. Nabízí známý motiv, výrazný refrén, prostor pro zpěv i kapelu a především proměnu nálady, kterou publikum prožívá společně s muzikanty.
Právě proto má své místo také v repertoáru KVBAND. Pro kapelu není zajímavá jen jako slavný hit Tiny Turner. Je to skladba s příběhem a perfektně vystavěnou energií. Na začátku se ještě zdá, že půjde o poklidnou projížďku na lodičce. Jenže o pár okamžiků později už je jasné, že suchou nohou nikdo nevystoupí.
Proud Mary urazila dlouhou cestu: z Fogertyho zápisníku na desku Creedence Clearwater Revival, odtud k Ikeovi a Tině Turner a nakonec na pódia kapel po celém světě. Kolesa se zkrátka točí dál. A dokud na ně publikum reaguje, není důvod tuhle loď kotvit.
