Elektrická kytara je unikátní nástroj. Díky zesilovačům a efektům umožňuje přednést uchu nekonečné variace zvuků – od čistých až po agresivní zkreslení. Umí se přizpůsobit hráčovu stylu a proměnit každé vystoupení v energickou show. Ale jestlipak víte, odkud se vlastně kytara vzala?
Tenkrát ve 20. letech 20. století v hudbě dominoval hlavně swing a jazz. Orchestry s dechovými a rytmickými nástroji snadno překřičely zvuk klasické akustické kytary. Kytaristé tak byli nemilosrdně odkázáni na rytmickou doprovodnou roli, protože tón jejich kytar se v celém orchestru snadno ztrácel. Kytaráci si to nechtěli nechat líbit a začali usilovně přemýšlet nad tím, jak zvuk své kytary zesílit. Přání je otcem myšlenky a na svět přišly první experimenty s elektrifikací kytary.
Mezi prvními průkopníky byli pánové George Beauchamp a Adolph Rickenbacker, kteří ve 30. letech vytvořili tzv. „The Frying Pan“ – pověstnou první elektrickou kytaru se snímačem. Byla pojmenována podle svého kulatého tvaru a skutečně lidem připomínala pánev na smažení. První magnetický snímač, který Beauchamp sestrojil, převáděl vibrace strun kytary na elektrický signál, který pak mohl být zesílen. Snímač byl umístěn pod strunami a pro další konstrukci elektrické kytary měl zásadní vliv. Pan Rickenbacker chytil příležitost za pačesy a brzy byla elektrická kytara „Frying Pan“ na světě. A ano, samozřejmě, nechal si ji náležitě patentovat.
První verze elektrických kytar ale trpěly nepříjemným efektem zpětné vazby, který vznikal rezonancí těla kytary a zesíleného signálu zesilovače. Do zvuku kytary to přidávalo nepříjemné pískání a ruchy, které hráče omezovaly. Řešením problému byla konstrukční změna, která vedla ke vzniku tzv. „solid-body-guitar“, kytary s plným a masivním tělem, která nechtěnou rezonanci zásadně snížila.
Ve 40. letech postavil jazzový a bluesový kytarista Les Paul, svůj první prototyp elektrické kytary z masivního dřeva, kterému říkal „The Log“ (Poleno). V podstatě šlo o kus dřeva s připojeným krkem, který eliminoval zpětnou vazbu a udržoval kytaře stabilní zvuk. Les Paul nelenil a svůj nápad hned představil společnosti Gibson. Těm sice chvíli trvalo, než si skutečný potenciál „Polena“ uvědomili, ale firma Gibson v roce 1952 svou první elektrickou kytaru s masivním tělem představila. Tu slavnou kytaru s názvem Gibson Les Paul.
Zhruba ve stejnou dobu přišel Leo Fender, konstruktér z Kalifornie, se svou vlastní vizí správné kytary . Jeho verze byla nejen funkční, ale i snadno vyrobitelná a tím cenově dostupná. Tak spatřila světlo světa první sériově vyráběná kytara s masivním tělem s názvem Fender Telecaster (původně se ale jmenovala Broadcaster). Díky svému jednoduchému designu, čistému zvuku a skvělé odolnosti byla mezi muzikanty naprostým hitem. Rychle si získala oblibu hlavně mezi kytaristy co hráli blues, country nebo rock’n’roll a stala se standardem pro budoucí generace kytaristů.
V 50. letech 20. století začal rock’n’roll výrazně měnit tvář hudby a elektrická kytara zde hrála svou hlavní roli. Leo Fender se činil. Nezůstal jen u jednoho modelu a v roce 1954 uvedl na trh Fender Stratocaster. Kytaru, která se svým vzhledem, konstrukcí a zvukem stala skutečnou ikonou. Proč? Protože Stratocaster byl inovativní a to hned z několika důvodů:
Kytara Stratocaster si našla fanoušky mezi rockovými hvězdami, jako byl třeba Buddy Holly nebo později velikán Jimi Hendrix, který tuhle kytaru proslavil. Jeho legendární vystoupení na festivalu ve Woodstocku se stalo symbolem kytarové hudební revoluce.
Experimenty a nové zvukové možnosti (1960–1970)
Ve 60. a 70. letech se hudba neustále měnila. Elektrická kytara se přizpůsobovala novým žánrům jako byl psychedelický rock, hard rock nebo metal. Kytaristé experimentovali se zvukem pomocí efektů, jako je distortion a fuzz. Dodávaly kytaře agresivní a zahuštěný zvuk, který dokonale odpovídal energii nové hudební éry. Už zmíněný Jimi Hendrix byl jedním z průkopníků těchto efektů. Všem ukázal jaké všelijaké zvuky může elektrická kytara produkovat, včetně těch, které dosud nikdo neslyšel.
Dalším vlivným inovátorem je dodnes známý brit Eric Clapton. Kytarista, který proslul svou hrou na Gibson Les Paul s jedinečným „woman tone“ – speciálním měkkým, teplým zvukem dosaženým snížením výšek na zesilovači. Jeho hraní rovněž inspirovalo mnoho dalších kytaristů a tím umístil elektrickou kytaru do popředí hudební scény.
V 80. letech prošla elektrická kytara dalším vývojovým skokem, tentokrát díky nástupu heavy metalu a virtuózního stylu hraní. Kytaristé jako Eddie Van Halen posunuli kytarové hraní na zbrusu novou úroveň. Jeho technika „tappingu“ ovlivnila hned celou generaci muzikantů a jeho unikátní styl hry podnítil vznik nových, technicky sofistikovaných a vskutku vymazlených kytar, které byly vybaveny daleko silnějšími snímači a pokročilejšími systémy tremola.
V té době začala hudebnímu světu rovněž dominovat značka Ibanez. Ta vyráběla kytary s tenčími hmatníky, které byly ideální pro rychlé a technicky náročné hraní. Populární se rovněž stalo použití aktivních snímačů, například těch od firmy EMG, které nabízely silnější výstupní signál a mnohem čistší zvuk.
Od roku 2000 se kytara proměnila nejen po stránce designu, ale i v použitých technologiích. Digitální převodníky přinesly do zvuku nové možnosti zpracování. Dnes mohou kytaristé díky těmto krabičkám a simulátorům stiskem jednoho tlačítka napodobit zvuk široké škály aparátů a efektů. Jde o tzv. modelingové zesilovače, které dokáží digitalizací analogového signálu snímače napodobit zvuk slavných značek a nabízejí nespočet možností k další úpravě zvuku. A jsou stále populárnější. Jejich výrobci jako například firmy Line 6 a Kemper určují v oboru nové standardy.
Elektrická kytara je důkazem, jak dokáže inovace proměnit jeden celkem jednoduchý nástroj v symbol kulturní revoluce. Od prvních experimentů a pokusů s elektrifikací, přes rock’n’roll až po moderní digitální technologie, je stále centrem hudebního vývoje. Hráči s ní dokáží doslova vyprávět příběhy, probouzet emoce a zvedat vášně. A to vše bez jediného slova – jen skrze tóny, riffy a kytarová sóla. Kytarový zvuk se tak stal univerzálním jazykem, který spojuje muzikanty a posluchače celého světa. Ovlivňuje a mění celé generace kytarových hráčů.
Ať už jde o mladé hudebníky objevující první akordy, nebo o virtuózy hledající nové styly, elektrická kytara dokazuje, že pro pro ni a hudbu neexistují hranice. Od pravěkých experimentů s magnetickými snímači až po dnešní digitální technologie, zůstává nedílnou součástí hudební kultury.
„Tak hurá, skoč na to sólo a hlavně dej to volume doprava, ať sousedům vylezou hřebíky ze zdi…“
