Víte odkud je tanec blues a proč je v tanečních oblíbený?
Taneční styl Blues je způsob, jak vyjádřit emoce. Nese v sobě atmosféru starých časů a má hluboké kořeny v americké historii. Přesto i dnes oslovuje taneční páry na parketech po…
Když se řekne „I Say a Little Prayer“, každému zdatnému hudebnímu fanouškovi se jistě vybaví nezapomenutelná soulová melodie v přednesu Arethy Franklin. Pojďme si rozebrat historii tohoto skvostu, jeho vliv na českou hudební scénu a zajímavosti, které vás možná překvapí.
„I Say a Little Prayer“ přišla na svět v roce 1967. Na svědomí ji má legendární autorské duo Burt Bacharach a Hal David. Tihle dva pánové byli ve své době synonymem kvalitní popové a soulové hudby, která dokázala masově oslovit publikum. Text písně byl věnován manželkám amerických vojáků během vietnamské války. Ty se modlily za bezpečný návrat svých mužů a právě motivy naděje a víry daly písni její jedinečnou hloubku.
Úplně první interpretkou písně byla zpěvačka Dionne Warwick. Přestože její skvělé podání song katapultovalo na první příčky hitparád, ve skutečnosti to byl jen začátek. O rok později, v roce 1968, se píseň „I Say a Little Prayer„ dostala do rukou samotné královny soulu: Arethy Franklin.
Stalo se to vlastně náhodou, když si ji spolu se svými doprovodnými vokalistkami dívčí skupiny The Sweet Inspirations zpívala během zkoušek na připravované album Aretha Now. Produkční tým byl tak ohromen, že se rozhodl skladbu okamžitě nahrát. A ejhle, Arethina verze se stala nečekaným hitem!
A jedeme dál. Píseň, která měla být původně jen B-stranou singlu „The House That Jack Built“, si našla své místo na výsluní. V říjnu 1968 dosáhla 10. místa v žebříčku Billboard Hot 100 a třetí příčky v žebříčku R&B. Ve Velké Británii se umístila dokonce na čtvrtém místě, což byl pro Arethu Franklin dosud největší britský dosažený úspěch.
Její interpretace přidala písni energii a gospelový nádech, který se stal synonymem pro její tvorbu. Díky tomu získala skladba nový hudební rozměr a rovněž si získala novou generaci fanoušků.
Ani česká hudební scéna nezůstala pozadu. V 60. a 70. letech bylo převádění světových hitů do češtiny běžnou praxí. Tak se k našim posluchačům dostávaly silné zahraniční melodie, kterých u nás bylo poskrovnu.
A tak se u nás v roce 1969 objevily hned dvě české „cover“ verze:
V roce 1998 se k této skladbě vrátila také Ilona Csáková, která ji ve stejném roce zařadila na své album Modrý sen. Její verze zaujala mladší publikum a opět dokázala, že píseň nestárne.
Vzletně řečeno, „I Say a Little Prayer“ není jen skladba. Je to hlavně symbol emocí, naděje a hlubokých univerzálních citů. Snad každý, kdo ji slyší, se dokáže propojit s jejím poselstvím. Text oslavuje každodenní lásku a oddanost, což ji činí aktuální i dnes, kdy máme pocit, že je lásky málo.
Muzikanti po celém světě ji zařazují do svých repertoárů. V roce 1997 ji například proslavil film Svatba mého nejlepšího přítele (My Best Friend’s Wedding), kde se stala součástí slavné ikonické scény Juliy Robertsové u jídelního stolu. Právě tato scéna pomohla písni znovu získat popularitu mezi mladšími generacemi.
Arethina verze je energická a technicky brilantní. Zajímavostí také je, že původní verze Dionne Warwick byla v tónině G dur, zatímco Aretha ji posunula do A dur, což dodalo písni svěžest a dynamiku. Harmonické vrstvy vokalistů The Sweet Inspirations vytvořily z písně gospelovou modlitbu, která zní jako oslava života.
Píseň „I Say a Little Prayer“ je nejen jednou z nejlepších skladeb soulové hudby, ale i důkazem, že kvalitní hudba má sílu překračovat čas, kultury i žánry. Od Amerického jihu až po tehdejší taneční parkety v Československu – všude tato píseň dokázala milionům lidí rozzářit den.
Díky své rytmické struktuře a emotivnímu náboji se často hraje na tanečních večerech. I u nás v kapele ji máme v repertoáru. Přestože to je soulová skladba, její melodie má schopnost roztančit i ty největší pecivály. A tak se písnička stala součástí playlistů nejen na soukromých večírcích, ale i v rádiích.
Je to víc než jen hit. Je energií, taneční melodií i hymnou lásky, kterou si budeme zpívat ještě dlouhá léta. Ať už si ji pustíte doma nebo na tanečním večírku, vždy vám přinese radost a trochu té magické soulové atmosféry. Inu, kvalitní hudba skutečně nestárne. Zraje jako dobré víno.
